Rok 2020 je rokem nástupu celosvětové pandemie. Tedy ani my jsme toho v tomto roce příliš nevymysleli, neboť nemožnost sdružovat se učinila kulturu nemožnou. Vzhledem k dramatické situaci u nás i ve světě jsme byli rádi, že jsme v listopadu mohli již popáté vyrazit s ovcemi z Kateřinského dvora směr Mikulov. Tedy pátý podyjský redyk byl uskutečněn navzdory všudypřítomné beznaději. Trasa toho roku opět vedla z Kateřinského dvora až k obci Drnholec. Závěr redyku poznamenal souboj našich dvou ovčáckých psů a nešťastný ovčák Jiří, který mezi ně vložil ruku a byl ihned eskortován do nemocnice s natrženým předloktím. Toho roku se na závěr redyku nekonala ani závěrečná oslava na Jáňově dvoře, neboť pandemická situace učinila takovouto akci nemožnou.
V listopadu, ještě před redykem, jsme na Kraví hoře konečně vysadili pár nových ovocných stromů. Staré mirabelky usychají a stále se stupňující sucho ohrožuje živobytí pastevcovo, neboť bez stromů a bez stínu není v horkém jihomoravském podnebí možný život.
Zmínit bychom mohli i ne příliš povedený farmářský trh ve Znojmě, který se konal v červnu a jenž byl bohužel naší jedinou veřejnou prezentací. Návštěva bídná, stánků pomálu, občerstvení téměř žádné. Mizérie. Náš stánek, který nabízel výrobky z ovčí vlny a maso působil zde jaksi nepatřičně.